Tancovala jsem v bačkůrkách u dvou měsíčků pomeranče bez pecek a najednou mi ztěžkly nohy..."Tady a teď?" říkám si unyle a "Jó, teď hned," odpověděl mi spánek a hladově se na mě vrhl...Pokousaná a (po dělším žvýkání) vyplivnutá, hledím na nový den. "Snad si zasloužím aspoň jeden sen?!" bránila jsem si přes rameno svá základní práva... A on nic. Odešel.Sny prý zůstaly zavřeny v oboře za citrónovým slunečníkem...