V dlaních čokoládupomalu rozbaluješuž vůně k tobě prostupujeta sladkosta síla chutívše si dopředu představuješa odkryješobalu vrchní částteď vidíš jíjejí vůni znášale směs chutítě láká jako vánekzase jí zabalittak přešel by tě spáneka tak ulomíša u rtů se síla vůní znásobía ona se rozpouštíprvotní sladkost šok způsobía dostavují se dalšíi slanost ti na patře zabrnía ty polykášsliny poznání až k zaváhánízda její sílatě v závislost pak nedohánía stejně ulomíšdalší její částa kousek po kouskucítíš jak jí znáša neznášvždy něčím je nováa takpohltí tě znova a znovaa ty vidíšco kousků ještě zbýváa nadějeti v očích a ze rtů zpíváa s každým soustempluješ ve větších hlubinácha máš i nemášz utopení vlastního stracha přemýšlíšo posledním kouskuo jeho rozpuštěníkdy přepadne tě smutekže žádný pro tebe už nenía najednoukonec se v nekonečno měnía co bylo snědenoje mnohem víc než snění.