Město, vybudované na základech padlé lidské morálky,(v ocelové náruči strojů,mnohojednoho uznávajíc za svého vůdce),otevírá svoji hrozivou náruč. ...Viva El Nuevo Mundo Mecánico!...A tu povstaly z popela,ty nejčernější sny.Již dávno tomu, kdy začal se psát počátek této zničující války.(Kdy a kvůli čemu?)Již dávno tomu... kdy sečteny byly poslední svobodné lidské dny.Dříve naděje, a nyní sutin závěje v ulicích bez života.Zelené parky, oltáře k uctívání přírody (všech barevných dnů)Proměnily se na bohapusté hřbitovy(těch zapomenutých snů)Tam kde vládl dětský smích,dnes ozývá se skřípění železa.Výroba stroje, toť falešné poselství nesmrtelnosti,kdy forma vítězí nad obsahem.Konečně...Nač plýtvat duší na robota.Zde rozeznáváme pouze tři odstíny šedi: Lhostejnost, Beznaděj a Utrpení.Mrtvé město, mrtvé duchem,zalknuté hnilobným puchem... rozkladu,na ty nejdrobnější částečky prachu.Prosté všech (n)emocí živých,tedy i strachu.Na protesty a vzpouru zde není místa.Jedinečnost, jakou můžeme spatřit jen v životě lidském, zde zemřela už pradávno a s ní i vzdora právo na názor.Stroje, jimž vládne mnohojeden, vždy poslušně zapějí svou píseň...jako ďáblův zvrhlý chór.Jak pohrála si to s námi evoluce.(do země hledím, lomím ruce) Měli jsme svobodu, paletu roztodivných vášní,radost z prožívání. Zlo vyvážené dobrem, krůček po krůčku posun vpřed. Odměnou nám byla, v naší lidské kráse síla.Ale teď? Jak nepřátelsky chladný svět.Jako dech smrti, krajem se šíří,Nezajímá je dopad,Nerozumí vlastním zájmům (ve slepé oddanosti)Chtějí jen kopat.Bez cíle.Smyslem jejich života je nepřekročit stín své předlohy. (navždy na kolenou spoutáni)otroci své nevědomosti.Mrtvé město rozšiřuje svoje řady.Spoléhá se na lidskou slabost, ztrátu víry v jedinečnost.Nedopusťme jejich triumf.Ještě jsme tady....