Dva metry čtverečníaby ses mohla procházet!po lodžii času, učesaná...(Praha prý nemá nebe!!!)Hluboko do kapsy svědomí,už nechci pronajímat Lásku!Dva metry čtvereční navíc!aby ses mohl procházet...(princ z pohádekten - pan Vysněnýpan se skutečností pod víčkama,oblázek nesmyslné víry v to co je za tím!!!)Už nejsem holka z pohádky,pronajatá láska v kostce metrůčtverečních...cvrček co dozpíval sonátupřehodil nožičku přes nožičku (třetí v řadě...) a šel spát...a ještě dlouho se Ti zdálo, o nás dvou,o lodičkách plujících ke břehům,odosobněná doba, svět ulic...lampy jediné naděje životastudená ruka co se tě dotýkáa neptá se zda smí...a ještě dlouho se Ti zdálo, o nás dvou,o vytrhaných listech knihypsané v podkroví, o pravdáchco se vsákly vesmírem,na druhou stranu minceoholené nohy bezcitněcinkající o chodníkkočičí hlavy vztyčené ke hvězdám,píšu nesmyslnou báseň bez laduve dvou metrech čtverečních tvé Lásky...nemůžu spát! Nahá zmuchlaná epizoda,kaňka na límci, když se propadáš...dva metry čtvereční a nebo ještě dál???Ty nepropustný... ty Sám...
Melody Pond
Praha má nebe na splátky a není cesty nazpátky Těžko svět jednou zastaví dvakrá do stejné...Vltavy... a možná někde čeká nová a čistá řeka...