karamel Zatímco v osudu již je rozhodnuto, srdce odmítá pravdu pochopit. V žhavém písku zbylo trochu štěstí. Ještě tak toužím lásku chvíli mít !
Má řeka už ale ví, i stromy kolem, že příště tu budu zase tolik sama. Jen duše doufá, s tichým, tajným bolem, že on mne miluje, když stále ho mám ráda.
Slzy jsou úleva, i myšlenky se míjí, záchvěv lásky pomalu odchází. Do písku však píši: Vrať se mi můj milý ! Pomalu svítá. Bože. Nový den přichází.