Z večera mi dešťové kapky buší studeně do hlavyPtám se toho mokrého pianistyjaké jsme vlastně povahyU stánku na rynku nevážíme si doma čisté podlahyNa nové moderní sedačcehladíme polštáře a jejich starodávné potahyV náruči silně svíráme krásné něžné křehkostia to jen takbez nejmenší rozvahy
Rotan
» medulka
Stakato kapek do hlavy naléhavě buší Někdy víme,že víme někdy hlava jen tuší Že ten virtuos pianista má svůj padající záměr a myšlenkám kapky dají jen správný náměr
medulka
Mraky stiskly své dlaně a poslaly na zem déšť virtuoz usedá v tichu jeho hrou celý ožiješ myšlenky rozletí se jako ptáci po vyplašení chytáš je jako sny však nejsou k polapení