Na poušti hledal jsi - slepecod rána do večera polykal písekVířící duny hltal pohledemvěříc že už zítra nastane oázaVšak ve svém srdci vyprahlé stopypo okovu studny vodou k naplněníToužil jsi vylít všechno sucho dunámtoužil jsi vyjít nové poušti vstříct...Však šeptal, šeptal, jeho vlahý hlasnáručí horeček posílal tě domůJaké je zmýlení v prstokladu pravdjak hrál usínal jsi ve strunách /sám/...Nejenže nosil ke tvým nohám vodukropil Tvé spánky v bouři pískůNejenže slova pouštěl po zrnkáchs tebou, s tebou navždy zůstávalAle i v dálce, nad úpatím světlaroztáhl náruč v poušti veden tichemVložil jsi dlaně do té studny vodymohl jsi konečně pít - srozumněn......se vším