Z neznalostia taky z ticha- co se usadilo na tváři posázené stínyvrahali jsme prasátkado oken té z nejkrásnějších- z příhod hodných povstání i míru................Vždycky se hází na cizí tváře líp,vždycky to míň bolí...do zavřenýchvrátekKdo ví - co tam osud píše uhlem na oltář?Kdo ví - kde se skláníš v neúhledné pokoře?Kdo ví - co tam osud píše na kamennou tvář?Kdo ví - kde shlížíš z útesů - jemnosti zamčené tvářemasky přehozené přes paravánmodrý svouplnostíprchající stopyv zastavenínedýchání mrazu horka vřelostiradost uvítáníněžnost plavostivlasů(co se dotýkají něžně pasu zdvořilosti,co se shýbají nad tvou krásou,co tuší Tvoji jasnou duši...i zákoutí...i dvířka...)i klíč...kdo ví - kdo ví - kdo víPod každou tváří píše ticho příběh...naslouchej dobře...