Srdce jako oheňta vatra na nádvoří tělahoří jak o života tolik moc hřát by chtělatam za hradbyvšak duše další kameny přiložía výšku většítěm zdím v bolesti vytvořía hradneprostupný citu zdá se býtjen chladčekal bys v blízkosti spíšten obrazklame na dálku i zkušenéhojen pro tohokdo nahlédne do srdce svéhose nějak zdáže teplo neviditelné cítítak zavře očivšechny smysly do sítě chytía dokonalostkterá z té pevnosti vycházína hromadudíky svým chybám naházía zjistíjaká v ohni je síla a krásaa plamen zářído očí slza se drásá.....z uvolnění....těch hradeb.