V pouzdrech schovávámodlitky ze z voskuze svící, co kdysi hořely...pak někdou foukla zbyla jen vlna dýmuz našeho domu...Vstávat z mrtvýchzas a zasa pít a žíznita smát a lhátstrádatspřádatpohlazení...Pokušení svést,svést se v kočáře,do jeskyně,odkud není návratuže nemůžeš snéstbolestz potratu...Pak najednou někdo foukl...
medulka
Bolest pronikající jako nůž žal slzy však nevyrobíš už a opakování všech zakopnutí života zachytí tě tvá vlastní silná němota už slova nevystihnou stav duše a srdce bije tak jinak, tak tiše
a pak někdo foukl
a dým začíná stoupat silněji a jiskry co zdály se zhaslé už najednou jako by oheň vpíjely a plamen sílí a zahřívá tvou tvář a kreslí na ní obraz co vrátí rychle zář