Jak kosatce zelené s hrdou zlatou hlavouna březích tmavomodrých jezer chci stát...Necítit už bolest, na vše zapomenout,v noci sklízet hvězdy z hladinz rána květy otvírat...Možná bys tam v dálce tmavomodrých jezer,zaslechl zlatou píseň hrát...Jen hlavou svou k hladinám bys sklonil,lístky svých větví kosatců se dotýkal...Iris a Pan
buba
Krása! Pán svého břehu jezera, tmavomodrá a zelená, do klidu svého velmi ladí, vlnky a vítr něžně hladí, a zlaté hlavy vztyčené, uzdravují srdce znavené...