Rozjímání Potulného rytíře - Diskuze a zkušenosti

Posmutnělé prastaré klášterní katakombyv nich Potulný rytíř dlí v tmavé kobceVe svém smutku tu rozjímá o svých ztrátáchpřekračuje své já a zašlapává ego sobceSvětlem občas v samotě rozjímání oslněnto když krásná řeholnice krmi a vodu neseVzpomínku chová,kdy viděl její úsměv poprvév záplavě květů,jak v čarovném liliovém leseJen spletené vlasy do copánků v řeholnickém hávujemu připomenou doby vítězství a marnivou slávuVídal jí broukat si beze slov tklivou baladuo rytíři a loži posetém z voňavých růží květůV hloubce očí spatřil její vnitřní krásua sny o harmonii a spojení vysněných světůVěda,že s ránem chodí na poloostrov smáčet své těloPotulný rytíř jal se zde splnit její nevyřčený senNad ránem mlhavým v mechu přichystal z plátků růží ložekdyž zčeřila vodu vzal jí v náruč,položil v střed květů a přivítali tak denDnes ona dává mu svou krmí sílu k rozjímáníV řeholnickém hávu její krása dnes není k máníJsou časy rozjímání a časy snů jenž se plní a žijí.....