Možná bych zvládlazase srdceto svojepevně zabalitslyšet ten tlukota přestoho nezájmem zavalitale už nechcijen jemně ho hladímty křečemě k slzám až svádía přestoz nich nemám strachnechám je třpytitna tvářích, na řasáchjsou napůl slanéa také sladké zároveňněkdy jak déšťjindy jak velká povodeňtak i tyuvolni to velké napětía podej seemocím, i svému dojetía napij sesvojí vlastní nadějea věř miona tam na dně srdcevždycky byla, jepro nás............