Znáš ty chvíle, kdy sedíš a koukáš z okna:smráká se a světla aut blikajíjak pozemské hvězdymezi pouličními lampamina křižovatkách osudusetkáváme se s mnohými cestujícímispěchají, aby stihli nakoupitnebo aby neuvízli v zácpě...(nedejbože s průjmem k tomu)Hejna havranů krouží mezi červánkyštěbetají a jsou tolik, tolik nám vzdálení(dokud nám nepokálejí jogurt za oknem)A lidi v ulicíchtolik sobě vzdálení...do té doby, než se střetnou očimazajdou na skleničkua dají si první milostný polibek...a pak...pak sedíš, a koukáš zase z okna...znáš ty chvíle?
Nedavno jsem prisel jako vzdy utahan z prace, ze si sednu na pohovku, udelam si pohodli, prikousnu kus moji milovane cokolaldy s chilli paprickami (to me dokaze uklidnit :D) a ze se pokocham pohledem z okna.. jen tak ..no kdyz vykouknu tak ... OMFG .. jako sem na to cumel jak pero z gauce... - prdel..a na skle ! :OO jako neveril jsem svym ocim. Tak na to koukam.. normalne chlap se opira o nase okno (bydlim v patem patre v panclu) a kalhoty na pul zerdi, zadnosti lesti sklo... pak sem v nem poznal UKcko.. oni totiz zacali vedle ve vchode lidem pristavovat balkony (coz sem tehda nevedel)... a tady tihle experti jezdili na takove te plosince a vrtali tam diry. Asi meli pauzu a jemu (buh bud milostiv k jeho IQ)chudackovi nedoslo, ze by vedle v byte mohli treba bydlet lidi a normalne, v pohode, lezerne se opiral vo nase sklo, div neprasklo a on nespad k nam.
nemam rad tyhle šoky.. nemam :(
i vyhled z okna zacina pro Igbýska byti adrenalinovym sportem.