Znáš ty chvíle, kdy sedíš a koukáš z okna:smráká se a světla aut blikajíjak pozemské hvězdymezi pouličními lampamina křižovatkách osudusetkáváme se s mnohými cestujícímispěchají, aby stihli nakoupitnebo aby neuvízli v zácpě...(nedejbože s průjmem k tomu)Hejna havranů krouží mezi červánkyštěbetají a jsou tolik, tolik nám vzdálení(dokud nám nepokálejí jogurt za oknem)A lidi v ulicíchtolik sobě vzdálení...do té doby, než se střetnou očimazajdou na skleničkua dají si první milostný polibek...a pak...pak sedíš, a koukáš zase z okna...znáš ty chvíle?