Potulný rytíř jede mámivou slotouvstříc svému nepoznanému nutkáníŠtve do dáli svého věrného koněvšak nečeká ho úkol či posláníJede vidět moudrosti krásnou vědmunikterak jejích rad a pomoci žádatiJen předem v ohláškách mlčeti jíjal se pokorně a s úctou tou vázatiTo shledání v místě dopředu určenémtoho dne v době té poledního časuMísto očí jasu mocí dané její sílyseznal nedobrou únavu i jejího hlasuVědma v očekávání s otázkou na rtuv jaké mu pomoci je její síla hodnaPotulný rytíř řka netřeba mu radya s úsměvem dopil svou číši do dnaTeď doznal cíle setkání svého nutkáníkdyž vědmě daroval kol ruky síly kamenyPoté jí ze své přes ruce spojené sílu dalzas v očích jí zasvítili energie plamenyPotulný rytíř jede mámivou slotouvstříc svému již poznanému nutkáníDnes už velice dobře a jasně víže má dát na první z podvědomí ťukání
medulka
Nutkání co cítíme tam někde uvnitř silně šeptá nám co udělat čas dál si tiše plyne my vnímáme tu sílu co táhne k jeho naplnění v okamžik prožití máme oči plné pochopení.