Dýchá v nás nevšimnutáco rodí se zas a zaschvilka.Po klikatící se cestičce(ťap ťap)podrážky od písku-a po nás ani stopy...Chutě ovocí zakázaných,co rozplynou se ihned na jazyku,takže nevíš v okamžikujak, co, proč, nač...(zač?)A když si bereš do ruky zvýrazňovače, protože jsi někde slyšel,že takhle se to dělá,v bláhové naději že něčemu pomůžeš,zarůžovatět a zažlutovatětokamžiky, dle tebe vybledlé,podtrhat slova, coby dekoracestojící mimo kontextjako třpytivé baňky na vánočním stromku.Tak ptám se: "A co takhle se na to vysrat?"(ehm... , nějak to muselo ven, kdo pochopí, pochopí, kdo nepochopí, nepochopí )
!gby
najs ! takove netuctove.. ano, moc moc pekne .)
tuhle otazku si ted kladu casto, v trosku jinem kontextu... odpoved vzdy pripravena na jazyku..lec me svedomi zmeni ji v tom okamziku a me nezbyde, nez podridit se jeho vuli...