Za naprostého bezvětřílisty ze stromů slétávajíza nepřítomnosti vzduchurty víc kyslíku získávajípři neprostupné denní tměslunce cestu ven nacházínikdy nic nezískáškdyž trochu nesázíšpak v urputném deštikdy všichni utíkají zamračeníty stojíš a vychutnáváša procítíš té vláhy okouzlenípak při úporném sluncikdy druzí slunečník musí mítty necháš paprsky žhnouta mimo stín chceš sám jítnení pro tebe cesta tiše v davuchceš žít za sebea najít vlastní pravdupak každou tu okolnostco lidé nazývají překážkouněžně uchopíš do dlanía přestaneš už s přetvářkoutou vlastní a je ti ....... tak nějak fajn.