Jednou jsem četla tuto báseň,bohužel nevím kdo ji napsal/Ivance/Když pohřbí Tě,jakobys přišla DOMŮusneš a klidně spíš.Najednou listy starých moudrých stromův údolí uvidíš,hedvábným leskem zavlnit se lánya svítit řeky proud.Větříkem vlahým vlídně polaskanáted´ můžeš procitnout.Tisíci vůní květů,vůní májei trávy zrající.Konečně smrt svou chápeš procitaježivoty tisíci.Tvé srdce v kmenech pravidelně tepekamení cítíš klidradosti dětskánení velkolepé? Smět se tak zůčastnitčástečkou sebe všeho toho bytíz ničeho nemít strachkrůpěje rosná úsměvem Tvým svítí,věčnosti v proměnách.
Najdise.cz
» PiháčekSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele musiúa, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Tak tohle mi udělalo dobře!
Piháček
...když na dno padám mysl má stav beztíže prožívá sama sebe hledám ve tmě... ..marně.. ..nejsem..
jen srdce touží odejít DOMŮ.. maluji duhu louky.. závodím s motýly.. jsem vlnkou tůně a volám Anděly... hlasy něžné slyším a s láskou mě laskají... jsem malé "nic" však potají šťastna jsem...jdu dál jdu za hlasem..
"dno" a smrt to stejné je.. znám tyto chvíle lidské eseje...
Ave? prvně mi proběhlo hlavou toto...třeba se mýlím...ale mé dno bylo hluboké a přitom tolik odevzdané k cestě DOMŮ...