Neprostupné hradbya přesto svítí nadějestráž hlídá bezpečía skoro nic se nedějejen krb jemně plápoláv rozhlehlé místnostijen dřevo hoří plamenemv té prapodivné věčnostikde čas roli nehrajenení kam chvátat najednoukde dva páry očí víže není jen nyní projednoua hledají sejako ty dlaně co pálídotýkají sejako ta kůže co svádía v kožešinyrozpálené tím teplempak pronikajív pramenu z vína vteklémse propadajído víru vášní a touhya stačí okamžikten jeden jediný pouhýkdy spojí sejejich oči, dlaně, tělaa srdce bijíjejich duše je směláa spojí sev dokonalosti propojenínení už vůbec nicjen dotyk splynutía vrcholení...............VŠEHO.A kamenné zdijen stín plamene osvětlujea oni dva v objetíco všechno v nich zesilujemají zavřené očia i dechem se doplňujípropletené prstyse tisknou a uvolňujía zahaleni v dokonalé mlčeníkdy jen jejich očipomalu se spalujíon své horké rty v její jemně vkládáa srdce naplno po špičkách se vkrádá ..........DO SRDCE.