Nespadl mi kaštan na hlavu,to opravdu ne.Proběhlo to velice klidně-neslyšně, neviditelně,dokonce bez emocí.Nikdo si toho v tu chvíli ani nevšiml.Téměř....Došlo mi, že ten kaštan, se kterým se mazlím (už asi sedmnáct minut)v dlani(aniž bych měla jeho svolení)...Tak ten kaštan (a světe div se!)je světem sám pro sebe(jak by taky ne)...A nejen to-Já jsem kaštan, Ty jsi kaštana dokonce i támhleten pán, (co venčí černobílého huňáče, který skáče po karamelovém psíkujistě ušlechtilého plemene támhleté usměvavé paní, kterou znám od vidění..."Áárone, co děláš, seš normální??")je kaštan.A dokonce, tvrdím směle (ostatně kaštanům je to jedno)my všichnijsme dohromadyjeden velký kaštan. Ehmm...a na závěr této trilogie bych chtěla poděkovat jednomu speciálnímu kaštanovi...Díky