Zrcadlo pýchy vlastnío čistotu tvých očíse roztříštilotak radši zhasnikaždý střep proti mně se točívše by mě usvědčilosvou ubohost zvracímna života kolotočiby se mi ulevilojediný střepna mou žílu stačíslunce nesvítiloa pak ses usmálasrdce na hladiněruce v cesty poloviněstřepy se rozzářilyumyté slzamištěstív bolesti láskyklíčovou dírkoukam rezavý klíčdálnici si klestítlejícím listímnového rozenívzájemného souzněnív nalezení.../z nedávného šuplíku/
Renor
...ne, já nechci zhasínat, chci poznat tvou pravou tvář... můžeš mne nenávidět, proklínat... já chci vidět v tvých očích tu stejnou zář ...jako kdysi...
Ztupím ostré hrany střepu nenechám ho, k tvé ruce, ani se přiblížit chceš-li budu klečet nebo v dřepu smetu tu spoušť, aby nemohla ti ublížit...
...a stačil jediný úsměv... úsměv, co zahubil tu zkázu jedniný, sladký, hřejivý úsměv... jež v každém probudí lásku...
medulka
Střepy co na zem popadaly lesknou se od slzí do mapy pýchy ony malovaly úplně těžko vymizí však oči co jimi protékaly teď vidí co bylo zakleté do dlaní srdce vlastní vzaly celé to bohatství až někde na dně ukryté a krásně se rozzářily......ty oči.