Tvé nádraží... - Diskuze a zkušenosti

Na svém nádraží jsi skrýval tvář...jak kostičky ledu ve skleničce...Řekla jsem: Odpusť... bylo toho málo...a ty jsi jen plakal, jako dítě...Jako dítě...ztracené v lese...A ty dvě vrásky! Ve Tvé tváři...křižovatky cest nenadálých...Řekl jsi: Odpusť... bylo toho málo...a já jsem jen stála, jako topol...Jako topol...uprostřed rozcestí...A pak už houkl! Rychlík nenechavý...rozběhl soustrojí, uprostřed davů...Řekli jsme: Sbohem... bylo toho málo...a úsměv nám obejmul nahá ramena...Jako plamen svíček...plamen svíček... dohasínající znenadání...Rozfoukal nás vítr po polích a městech...Bylo to krásné a navždy zůstane...