léto/2009:Jsou hvězdy:Jsou hvězdy, co nevyhaslé popadají do trávy,až k Tobě, na kraj zahrady...A ty, zosobněný Fénix, pozdviháš svou tvář,z očí nasloucháš, a přebíráš...Ty hvězdy nevyhaslé na úlomcích přáníTužby zosobněné, stíny letních keřůA já se pak plížím neslyšná k Tvým zahradám,jak kolibřík v tisících úderech křídel...Zhasínám potají a neptám se už na nicVždyť ještě cítím zář květinových svícnů...na pokraji zoufalství...propojeni zlatou nití(...ještě svítí, ještě stále svítí!)...ty popadané hvězdy slov... popadané do trávy...