Zvaní a neznámí,pod pokrývkou schovaní,stálí i nestálí...Ukotvení pohledem ze skal...Smývaní vlnobitím oceánů...Rozpolcení uprostřed zeměbraní...Ach, tak blízcí!Tak stejní a jiní!Tak mlčící a křičící!Tak moji, k nezastavení milovaní...Uvnitř to otevřelo bránu...a není cesty zpět...Jen vůně letních květin...a kamení u cest a zrnka písku...v nepoznání rozeznáváme sebe...pod maskami se klanící jednomu...okamžiku spojení... (((nevím jak to říct a co tím chci říct... ale cítím to... to už není báseň)))
medulka
Svítá a my víme zase víc a přesto pořád tápeme labyrint duše tajemný volíme a zas se pleteme ale je krásné prostě žít dýchat svobodně a i snít stojí za to ty omyly jsme zas o stupínek víš.