Překrásnou zelenou stránímladý koník s větrem uhánív mysli zmatek na rtech přáníať je to on sám, kdo jeho kroky pohání…Mladý kočí,jež ho bičem ovládávždy zasadí mu ránu do týlaví, že jeho ruka je teď prvořadá,co neví,že koníkova duše svobodná každou tou ranou umírá…I přes to dál koník poslouchásvištění biče na svém těle…Neviní ničím toho padouchaviní vším jen sebe…Dál přijímá svůj úděl životnídál běhá s větrem o závod…Snad jeho přání bude jednou prvotnía on pozná,že je to svoboda,na co má plné právo…....snad ano...
Renor
» Wolfinka
..tak uposlechl bělouš krásný hlasu jež našeptávalo mu jeho svědomí utrhl se z oprátky,navzdory prostoru i času běžel...tak dlouho, až málem ztratil vědomí...
Běžel a jeho hříva krásná vlála za ním jako závoj nevěsty cesta byla dlouhá,pro něho však šťastná že zapomněl, co bylo pro něj neštěstím...
Bylo mu krásně na té pouti byl volný, mohl jít kam chtěl cítil svou pýchu v sobě dmouti... věděl,že se nemusí ptát,zda by směl...
Wolfinka
Koníkova duše svobodná... s každou tou ranou umírá...
Proč ale nesbírá? svou odvahu? svou sílu? Proč jen ryje smutně v zemi... nemá víru???
Proč jen sklání se pod bičem, jež ho ovládá... Proč jen nevyrve se z osidel... proč jen uvadá???
Nač smutně hlavu klonit, nač ten teskný řád??? Proč jen neuteče, svobodu si dát???
...................................
Leť, bělouši krásný, vidím Tvoji hřívu... Leť, nenechej se krást... Věř, bělouši krásný, svět je plný divů... Zas se budeš řehtat... svobodně se pást...