Na skále hoří ohnivá kolauprostřed plamenů stará štolaZe štoly se temný nápěv ozýváto duše zatracence se vysmíváNápěv beze slov a melodie temně znínabývá na síle a násobí se v níNápěv živí sílu vysokých plamenůozývá se praskání obrovských kamenůTen spalující žár a plameny šlehajísměsice zvuků až kameny praskajíSkála se láme a nápěv letí po okolíbudí ze sna svojí silou mládě sokolíDéšťvše uticháplameny dohořívajíJen někde na dně štolyse zatracenci nápěvempotichu vysmívajíNa skále dohořívají ohnivá kolajak dlouho bude zavalena stará štola
Rotan
» medulka
Na rozhledně jsem stál a na západ slunce se díval do tváře mi vítr vál já božstva k oltáři vzýval oltář jak lože kamenné na něm bohyně oči zmámené do proudu času hudba zní tiše s pokorou dívám se z té výše
medulka
Hořící kolo deštěm noci se ztrácí dohořívá se silou tam za skálou v temnotě slyšet jsou jasně ptáci ze štoly hluboké prudce vylétnou na místě chvíli křídly třepotají jak střely se do stran rozlétnou každé místo oni směle prozkoumají skála doutnající je nyní rozhlednou.