Otvírám okno, vzduchem pohlcenáv okolí studená masa probuzenápromlouvá ke mně klidně do tichaže někdy nenajdeme vážně viníkana to, na co se často v slzách ptámemy odpověďi uvnitř sebe dávno mámejen úplně na dně jsou ponořenézazáří jen když budou vytažené...do toho ticha a měsíční zářejen sobci jsme příliš velikýa tak raději hledáme ty viníky...do toho hluku a slunečního světla.