Čekám, čekám, čekám...déšť se tisíckrát vsákl do země...mraky se snesly na Tvou hlavu...i to kuře je už o 10 dní starší...a pípá o stupínek výš... píp, píp...Básně nehledají člověka...člověk hledá jinotaje...v zámku a podzámčí...veškerého nic...Tak, čekám, čekám, čekám...Slunce už tisíckrát vyšlo nad Tvůj vesmír,tisíckrát obkroužilo jemné vrásky kolem rtů,tisíckrát zhmotnilo stíny Tvých krásných zad,tisíckrát pohladilo Tvou popelavou tvář...Zhouplo se neslyšně nad domem...ve výtahu zavrzala podlaha...neměli jsme krást nepoznané...a přece je mi krásně...za ten věčný mír...co s Tebou jde...jde...a já s ním...Děkuji!!!