Z paměti bronzových odlitkůvytavím několik letmých polibkůVějíř vyrobím z pegasových křídeldám ti napít z něžnosti vřídelZ vášně budeš mít hladící koupelepohledem spálím tě na hrst popeleObnažím tě razítkem z korku portskéhopro tvůj žár postavím iglů ze sněhu loňskéhoTvá prohnutá záda inspirují stavitele mostůrty zlomíš dávnou kletbu nezvaných hostůKroky tvé jsou předzvěstí dnů letníchpro dech tvůj vystavím oltář ve staletých větvíchTlukot tvého srdce se stane mojí hymnouZkrať to čekání a přijď už za mnou
Rotan
» medulka
Stával jsem teď v poledne mysl se za básní ohlédne jak noční pták se uhnízdila mojí fantasii uzdu popustila verše se mi pod kůži derou tak silně až dech mě berou je toho moc co v sobě nosím ustrň se skálo brzy prosím
medulka
Představy nás objímají taky svazují a spoutávají srdce nám rychle bije náš sen hluboko se vpije budí nás v pravé poledne zabliká a něžně usedne.