Diamanty v nočním trezoru - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » LaBelissia Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Levleon, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Rotan » LaBelissia Sám svému slibu dostojí
padne,nebo démony ustojí

LaBelissia » Rotan V mladické prudkosti slib už byl vysloven
okov jenž ukoval nesmí být prolomen

v odrazu čepele mne nyní tíží
bouře, jež kvapem k hradu se blíží

Veselost odlétla, už nevím kam
se svými závazky zůstal jsem sám

Jak jinak než se ctí a hlavou zdviženou
poprat se s démony, kteří se přiženou

Dá li bůh přežiji a provždy se poučím
za jaké skutky své, příště se zaručím

LaBelissia » Rotan Chvíli jsem se ztratila v zákoutích mých rybích nálad, ale teď už jsem zase tu..... ale i když jsem byla pryč část mých myšlenek se často vracela k potulným rytířům.
Ve verších zde nalézám to, co mi mnohdy v tomhle světě bolestně chybí.

Rotan » LaBelissia Chyběla si mi tu,ve tvých verších je mnohé co si člověk může vzít.Děkuji

LaBelissia » zlatíčko365 Děkuji

Najdise.cz » LaBelissia Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
krásnéééé

LaBelissia Slova o snech a probuzení připoměla mi můj dávný předávný výtvor.... jala jsem se přehrabovat ve starých bednách a s nostalgií se nořit do své minulosti ... a ýtvor jsem našla....

Znamení noci

Jak první paprsky nacházejí cestu
skrz vlny zapomění,
i zdravý rozum se navrací
do sladké nevědomosti.

Poslední tóny zpívané
pro nás nočním pěvcem
odeznívají a mízí,
spolu s kouzlem tmavých úkrytů
nesoucích naše slabosti.

Vím, že s prvním dotekem slunce
vytratí se ten,
co s tebou celou noc
lože sdílel a šeptal sladká slova
sladší než med lesních včel.

Ještě naposled pohledem
běžím závod po tvých bocích
cudně skrytých
pod sněhobílou záplavou,
přiléhající k rozpálené kůži.

Zatím snad jen rozcuchané vlasy
prozradí dění předešlé,
možná i mírně zrychlený dech
ve tvém spánku odkryje naše tajemství včerejška.

Ale už teď je zřejmé,
že s prvním pohledem
do tvých světlem otevřených očí,
objevím tu nepatrnou
pro mne tak jasnou změnu.

Možná to někdo nazve stínem
vrženým skrz stromové listí,
možná si nikdo nevšimne,
mi oba však víme,
co se nikdo nedozví.

Já, vetřelec ve tvém světě,
vtiskl jsem ti znaamení,
znamení, jež nejde skrýt,
znamení, jež ani ve tmě nezmizí
znamení dnešním ránem zrozené.

Ještě naposled dotku se
plavých vlasů v moři vůně,
a blýskavý pramínek schovaný do kapes
v příští chvíli snad
význam bude mít stejný jako teď.

Ještě naposled nadechnu se
tvé sladké přítomnosti
a nepoznán projdu bránou
já vyhnaný z ráje,
já na věčnost prokletý.

Se zamčenými dveřmi za zády
a dlouhou cestou před sebou
vydám se hledat novou nevinnost,
abych se dalším znamením
podělil o své prokletí.