Diamanty v nočním trezoru - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Rotan Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
..rytíři spanilý ,lesem jedeš lehce..
hlavou mi proběhne na chvíli...
....komu chceš zasadit správného chování lekce...?
Zásada,čest a pořádek zdobí tvou duši krásně
a já tě prosím Rothane:"nepřestávej psát básně"

Najdise.cz » LaBelissia Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Levleon, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

JarmilaKV » Rotan Oba - nádhera

Rotan » LaBelissia Sám svému slibu dostojí
padne,nebo démony ustojí

Rotan » zlatíčko365 Oddaný rytíř již nebojuje kovem
jen skutky a pravdivým slovem
Smrti a zmaru se směje do očí
myšlenkou svou tu figurku roztočí

LaBelissia » Rotan V mladické prudkosti slib už byl vysloven
okov jenž ukoval nesmí být prolomen

v odrazu čepele mne nyní tíží
bouře, jež kvapem k hradu se blíží

Veselost odlétla, už nevím kam
se svými závazky zůstal jsem sám

Jak jinak než se ctí a hlavou zdviženou
poprat se s démony, kteří se přiženou

Dá li bůh přežiji a provždy se poučím
za jaké skutky své, příště se zaručím

Najdise.cz » Rotan Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
oddanný rytíř

Se zbraní v ruce,
štít v té druhé,
je připraven do boje,
ještě žije.
Smrti se nebojí.
Příjmá podobojí
a na sobě silný krunýř.
Ano, oddaný rytíř.

Rotan » zlatíčko365 Rytíř slibem svázaný
hledá a je slibu oddaný
Neznajíce privilegií
vystoupil z řad
chmur legií

Rotan » myriam Možná ta báseň tak působí,ale nepsal jsem v teskné naladě,ba naopak.

děkuji ti má jistoto

Najdise.cz » Rotan Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A co tahle?
Rytíř a dívka /Rhonwen/

„Vítám tě u nás, rytíři !
Posaď se, přinesu na stůl víno.
Přilbici, ať tě netíží, odlož,
i plášť. Hned bude zatopeno.“

„Díky ti, paní, za laskavost,
a červené přines mi do džbánu.
...Dneska jsem naposled tvůj host,
opouštím město... hned po ránu...“

Konvice padá na dláždění.
„Odjíždíš, pane ? A tak brzy ?!“
Tu zprávu přijmout snadné není ...
a do rudé révy kanou slzy...

„Musím jít s těmi, kterým sloužím.
Proč pláčeš, paní? Proč se rdíš ?“
-„Ty se ptáš, pane? Po lásce toužím...
...po tobě, ... což to nevidíš ?!?“

Zmatený rytíř sklopí oči,
s povzdechem kryje tvář do dlaní,
pak poháry na stole poodstrčí
a dívka – dívá se ... bez ptaní...

jak rozkládá plášť. Je jak noční nebe,
jen zdobí ho kříže, bílé jak sníh.
„Netrap už, paní, mne ani sebe.
Vidíš? Jsem bratr špitálník.

Rytíř a kněz, poutníkům sloužím,
již touží vidět Svaté město.“
„A co když, pane, jsem taky poutník,
ubitý, sám ... , znavený cestou ?!?“

„Nemohu, vážou mě věčné sliby.
Bohu jsem věrnost přísahal
a chci žít, jak se Jemu líbí!
Odpusť mi, paní... hledej dál...“

Zklamáním němá, dívka stojí,
pak ve svitu loučí pokleká.
„Žehnej mi aspoň z moci svojí,
ať Bůh mi dá sílu ... se tě vzdát...“

Tu rytíř padá na kolena.
Dřív, než se venku rozední,
vtiskne jí na ústa uslzená
polibek první – i poslední.

LaBelissia » Rotan Chvíli jsem se ztratila v zákoutích mých rybích nálad, ale teď už jsem zase tu..... ale i když jsem byla pryč část mých myšlenek se často vracela k potulným rytířům.
Ve verších zde nalézám to, co mi mnohdy v tomhle světě bolestně chybí.

myriam ....ostal mi po tvojej básni smútok v duši a zároveň i malá nádej, že nie všetko môže byť len sen....

....úžasná báseň....

Rotan » JarmilaKV

Rotan » Jan1na

Rotan » LaBelissia Chyběla si mi tu,ve tvých verších je mnohé co si člověk může vzít.Děkuji

Rotan » tulačka Krásně a jasně popsáno,ale stejně si sám o tom popřemýšlím

Rotan » zlatíčko365 ...tak urputně chráníš,
co´s zpečetil přísahou...

To je mé žití Potulného rytíře

LaBelissia » zlatíčko365 Děkuji

Najdise.cz » LaBelissia Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
krásnéééé

LaBelissia Slova o snech a probuzení připoměla mi můj dávný předávný výtvor.... jala jsem se přehrabovat ve starých bednách a s nostalgií se nořit do své minulosti ... a ýtvor jsem našla....

Znamení noci

Jak první paprsky nacházejí cestu
skrz vlny zapomění,
i zdravý rozum se navrací
do sladké nevědomosti.

Poslední tóny zpívané
pro nás nočním pěvcem
odeznívají a mízí,
spolu s kouzlem tmavých úkrytů
nesoucích naše slabosti.

Vím, že s prvním dotekem slunce
vytratí se ten,
co s tebou celou noc
lože sdílel a šeptal sladká slova
sladší než med lesních včel.

Ještě naposled pohledem
běžím závod po tvých bocích
cudně skrytých
pod sněhobílou záplavou,
přiléhající k rozpálené kůži.

Zatím snad jen rozcuchané vlasy
prozradí dění předešlé,
možná i mírně zrychlený dech
ve tvém spánku odkryje naše tajemství včerejška.

Ale už teď je zřejmé,
že s prvním pohledem
do tvých světlem otevřených očí,
objevím tu nepatrnou
pro mne tak jasnou změnu.

Možná to někdo nazve stínem
vrženým skrz stromové listí,
možná si nikdo nevšimne,
mi oba však víme,
co se nikdo nedozví.

Já, vetřelec ve tvém světě,
vtiskl jsem ti znaamení,
znamení, jež nejde skrýt,
znamení, jež ani ve tmě nezmizí
znamení dnešním ránem zrozené.

Ještě naposled dotku se
plavých vlasů v moři vůně,
a blýskavý pramínek schovaný do kapes
v příští chvíli snad
význam bude mít stejný jako teď.

Ještě naposled nadechnu se
tvé sladké přítomnosti
a nepoznán projdu bránou
já vyhnaný z ráje,
já na věčnost prokletý.

Se zamčenými dveřmi za zády
a dlouhou cestou před sebou
vydám se hledat novou nevinnost,
abych se dalším znamením
podělil o své prokletí.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele zlatíčko365, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj tohle není moje báseň nevím kdo ji napsal jen si mi jí tou tvojí fotkou připoměl

Osamělý rytíř
* Kdysi dávno

Jak osaměle kráčíš,
rytíři, bez rodiny,
tak osaměle krátíš,
rytíři, své hodiny.
Tvá cesta vede dál,
dál od tvého domu,
snad aby ses kál,
jen nevíš komu.

Jak osaměle kráčíš,
rytíři, tmou,
únavou se klátíš,
v ústech píseň svou.
S mečem v ruce
postavil ses všem,
od krve sis omyl ruce,
po nocích sníš svůj sen.

Jak osaměle kráčíš,
rytíři, městy, lesy, pustinou,
tak urputně chráníš,
co´s zpečetil přísahou
nad hrobem své milé
s pláčem v očích
když´s držel to děvče mrtvé,
s níž jsi spával po nocích.

Jak osaměle kráčíš,
rytíři, bez cíle.
Svůj meč v krvi smáčíš,
ubývá ti na síle.
Tak už se zastav,
rytíři, nebo zahyneš.
Buď zas laskav,
jinak jako vítr pomineš.

Jak osaměle ležíš,
rytíři, mrtev v blátě.
Snad mi teď už věříš,
že sem pomsta dohnala tě.
Bojoval´s stůj co stůj,
promarnil´s život svůj.

Rotan » tulačka Pořád si říkám,co to je naděje?Budu asi taky muset popřemýšlet

Rotan » medulka Stesk a hřejivý pocit
protiklady
které si každý musí nosit

JarmilaKV Nádherné

Jan1na moc hezké
jako vždy