Když milované dlaněse změní v pěsti,rány se zahojí,však srdce nemívá to štěstí!Když modré očiztmavnou hroznou zlostí,když pod ranamilámou se v mém těle kosti.Pak slzy jak krystalky leduchladí mi modřinyOdejít?Nedovedu.A facky, facky v nekonečném sledu,hrnečky rozbité,pak sladká slova „medu“a k tomu kytka zvadlých růží.Dech se mi z pachu tvého těla úžía stopy cizí rtěnky,na tvé nahé kůži.A drsné ruce,šmátrající smělepo mém zuboženém, potlučeném těle.Že neplním tvá přání-praktiky prostitutky!Jsem děvkou pro kumpány,co páchnou stejně jako tvoje sliby, slova, skutky! Jsem otlučená sponana klopě tvého saka,kéž by mě ukradlanějaká slepá straka!A nebo muž……co mohl by mě chápat.