Tolik řečeno toho bylopřec tolik slov co v tobě zbylo...To podstatné snad namalovat bych svedlakaždičký kamínek ze země pro tebe zvedlajako kočka na klíně ti láskyplně předlaa nechala bych ti celá tvá nádherná křídlazaťukal´s na dveře, k nimž sama nemám klíčrozkutálel jsi mé emoce jako barevný míčpovídal jsi o věcech v nekonečné jejich podoběavšak neřekl jsi mi ještě pořádně nic o sobětak tajemná a neznámá tvářvšak přeci v koutku duše tuším zářto světlo, co nutí rozum mlčetto teplo, co nutí srdce křičet...Jen mlčím a dýchám v rytmu tvého dechu... (ty víš proč...)
ži.va
» Hustokrutě obscénní Morti
záleží na úhlu pohledu má milá ne vždy smutně tančit musí víla však z té krásy jde jí hlava kolem co na tom, že musí občas říci sbohem...
pláčem čistí si ona své šaty a nálezy mohou být také ztráty i černá může být bílá růže i smutek radostí býti může...
na světě je nám hej když druzí se na nás nemračej a co pak, když se slunce schová kdo v náručí nás pochová
pochová nás naše láska kterou uvnitř cítíme když naše ego praská a když mosty boříme
ovšem jedna pravda zůstává v koutku duše mrňavá o tom, po čem každý prahne že ve dvou se to lépe táhne...
ži.va
» Hustokrutě obscénní Morti
jj, jsem taková nějaká rozlítaná to jsem ráda...dneska je celkem zima, tak ať tě nezebou nožky ... a kdyby náhodou, tak si vem
Hustokrutě obscénní Morti
Ahojky Ajvynko...ty už v tom zase pěkně lítáš.. Neustále se opakuju,že na básničky sem tvrdá ale z tohodle na mě jde teplíčko...