Tolik řečeno toho bylopřec tolik slov co v tobě zbylo...To podstatné snad namalovat bych svedlakaždičký kamínek ze země pro tebe zvedlajako kočka na klíně ti láskyplně předlaa nechala bych ti celá tvá nádherná křídlazaťukal´s na dveře, k nimž sama nemám klíčrozkutálel jsi mé emoce jako barevný míčpovídal jsi o věcech v nekonečné jejich podoběavšak neřekl jsi mi ještě pořádně nic o sobětak tajemná a neznámá tvářvšak přeci v koutku duše tuším zářto světlo, co nutí rozum mlčetto teplo, co nutí srdce křičet...Jen mlčím a dýchám v rytmu tvého dechu... (ty víš proč...)
medulka
Srdce rychle pulsuje rozum už není v pozoru duše tak jemně houpe se tělo chvěje se v průzoru vzít si jen tak kousíček šeptá ti nesměle kousíček pro sebe cítit to po těle jenom tak pohladit něžně chvíli spolu být všechno důležité říct vzpomínky potom si ve smutku vybavit a snadněji pak dýchat radostněji žít.