Klikatá modrá lagunakde končí kde začínáve středu dvě labutějako v obrazu vyrytéke břehu k mým dlanímspolu vodou si uhánídnes nemám jim co dáttuší to, v očích pláči já ho ve svých mámnebo jen kapka dešťovákdo ví a kdo to poznásrdeční masáž hroznávětve se větrem naklánímyšlenky hlavou uhánídéšť mi buší do tváříslunce těžko teď zazáříjdu dál, krok za krokemcestou co ani neznám tujen tak, déšť stále sílíjedno je to v tu chvílitváře mokré tou povodníkadeřník sotva pochodísedám si na břeh lagunyvím někdo mi teď rozumípohledy lidí zaraženýchpod deštníkem zahalenýchs úsměvem už já přijímámklid srdce slyším zas já.Buší, tuší, pomáhá být chvíli sám.......
medulka
» tanjamanova
Slunce dnes hřeje do vody, do srdce stahuje ten sval v pokoře, nehlučně slzy déšť čaroval něco pro mě zvěstoval teď schován je v mracích mě zas vrací se smích.