Klikatá modrá lagunakde končí kde začínáve středu dvě labutějako v obrazu vyrytéke břehu k mým dlanímspolu vodou si uhánídnes nemám jim co dáttuší to, v očích pláči já ho ve svých mámnebo jen kapka dešťovákdo ví a kdo to poznásrdeční masáž hroznávětve se větrem naklánímyšlenky hlavou uhánídéšť mi buší do tváříslunce těžko teď zazáříjdu dál, krok za krokemcestou co ani neznám tujen tak, déšť stále sílíjedno je to v tu chvílitváře mokré tou povodníkadeřník sotva pochodísedám si na břeh lagunyvím někdo mi teď rozumípohledy lidí zaraženýchpod deštníkem zahalenýchs úsměvem už já přijímámklid srdce slyším zas já.Buší, tuší, pomáhá být chvíli sám.......
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele The Experimentalist, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Být chvíli sám, a myšlenky z hlavy pustit. Svobodu všem dát, a věčnost přítomnosti si jako Dar věnovat.
Být chvíli sám, a ať si kdo chce co chce radí, na tuhle bolístku každý si musí sám najít účinného léku.
Být chvíli sám, a ať si kdo chce co chce říká, právě teď vnímám vše, co nepozorné pozornosti jinak úspěšně uteče.
Být chvíli sám, sám se sebou, ve svém těle, vnímat, kde rány jsou, kde krev ještě crčí, a kde celí se jedna za druhou...
Být chvíli sám, a zhodnotit, co cenu má, a co už ne, posílen poznáním, že nic kolem mi nepatří, a tak nic neztrácím...
Být chvíli sám, a odít se touhle chvílí samoty, a vážit si všeho, co teď a tady přichází do života svého...