Klikatá modrá lagunakde končí kde začínáve středu dvě labutějako v obrazu vyrytéke břehu k mým dlanímspolu vodou si uhánídnes nemám jim co dáttuší to, v očích pláči já ho ve svých mámnebo jen kapka dešťovákdo ví a kdo to poznásrdeční masáž hroznávětve se větrem naklánímyšlenky hlavou uhánídéšť mi buší do tváříslunce těžko teď zazáříjdu dál, krok za krokemcestou co ani neznám tujen tak, déšť stále sílíjedno je to v tu chvílitváře mokré tou povodníkadeřník sotva pochodísedám si na břeh lagunyvím někdo mi teď rozumípohledy lidí zaraženýchpod deštníkem zahalenýchs úsměvem už já přijímámklid srdce slyším zas já.Buší, tuší, pomáhá být chvíli sám.......
medulka
» Zitto
Učít se v sobě žít tam u břehu laguny dokázat vyslovit své niterné tóniny nejdříve jen vodě možná pak člověku ve vlastním vězení jen nehledat útěchu