Do tváře mi buší kapky deštějá volám ještě,ještě,ještědo dlaní mi dneska spadlanemajíce na obloze madlakouzelná Dešťová vílazničeho nic,no to je sílamlčí jen se k dlani choulíočima hlubokýma jen koulímezi dlaně polehoučku schovám jije tak blízká,i když neznám jihýčkám v dlaních její křehkostobdivuji směle její lehkostpřišla si jen srovnat křídlazas odletí jak bublina z mýdlaopouští mé hrubé dlaněještě dlouho kouká na nězašeptá jen tiché přislíbeníkoukám na ní,jak na zjeveníDo tváře mi buší kapky deštěodletěla,srdce mi svírají kleště
Rotan
» medulka
Krásné kouzelné mlčení až řvavé nepřeruší padající kapky hravé to depeši poklidnou ti posílá z výšky ví že se neschováš pod bezpečí stříšky tvář těm zprávám nastavíš odpověď svou dlaní pohladíš
medulka
Dlouho se dívá na ty dlaně co schovaly jí odhodlaně vzájemné vaše mlčení v srdci vnitřní smích ona ví skoro všechno nebo neví vůbec nic po vlasech kapky stékají ptá se jich tiše potají pak jednu kapku do dlaně nechá ti spadnout bezbranně zpátky odletí do mraků a kapky spustí sonátu padají znovu, znovu a znovu.