…Kopretina v trávě tiše rozkvétána svět se něžně usmívá…stala se okrasou palouku, symbolem létanevadí, že je malinko stydlivá…jejího studu všiml si maličký motýlek,jež slunného dne si na paloučku užíváz úst vyšel mu tichounký přeněžný, tryleksnad na něj se květinka alespoň podívá…Ona však myslela, že je jen jednou z mnoha,jednou z mnoha Kopretin,proto neslyšela, že ji svým srdíčkem motýlek volá…že touží po jejím voňavém objetí……Kopretina v trávě tiše rozkvétávšak sama bez motýlkanení nešťastná, ani zakletásluneční svit s deštěm ji žilami protéká……a to je dobře…
Rotan
Kopretina jež jedna z mnoha je sluneční svit v ní koluje motýlek okolo ní putuje myšlenky její k sobě vztahuje trylkuje až mutuje nevšímavost ho snad zhuntuje ona neví,že jí miluje ona se pořád lituje