Za modrou mlhou, milá má...snad se ti o lepším světě zdá...Snad bolest co padla jako tma...tě rošlapala a vyhnala???Však věř, já ji slyším!Píseň Tvou...Vidím Tě v dálce...za mlhou...Slyším jak pláčeš,jaký máš strach!Cítím Tvé slzy...na řasách...Splašené srdce,bijící tmou...Posílám naději,za Tebou!Za modru mlhou, milá má...nemusíš být už ztracená!Neboj se, dýchej, zase sviť!jen jedno jediné...BUDE LÍP! věnováno ztracené ovečce...
ži.va
ovečka ze stáda jednoho dne ztratila se šla hledat odpovědi na své otázky ač už měla za sebou pár cest, kde zranila se potřebovala si prohlédnout zas jiné obrázky, než jen ty, které znala ze své ohrady...
tak vystoupila ze stáda na pár chvil ven aby nadýchla se vzduchu co by jí napověděl kudy cesta vede k čarovnému kvítí, kudy jít tam, kde za mlhou slunce svítí ...
já nemohu psát prozatím Ti nic více vše důležité bylo již řečené díky moudré eau a kouzelné Wolfince teď už mluvit bylo by zbytečné...
tvé stádo na tebe myslí a modlí se novými smajlíky tě srdečně objímá a na nebe každou noc dívá se směrem, kde modravá mlha bývala
a čeká a doufá a říct si troufá že vrátíš se nám coby dup a dup coby špicujeme oči špicujeme slechy jsme v myšlenkách s tebou