Ne, na lítost je příliš brzy…Nejdřív přijde radost a pak teprve slzy…Nejdřív se vznášíš v oblacícha pak padáš úzkostí,v rozpacích…Ano,na lásku je příliš pozdě…Je to tak jasné, tak prosté…Nejdřív přijde zásah a pak pád…Odpusť Slavíčku, ač tolik jsem tě měl rád…Už nezpívej, není komu zpívatJen svému svědomí teď můžu spílat…Nejen jemu…Napospas myšlenkám a vjemům…I na lítost je příliš pozdě…Já nechci kráčet po tom vratkém mostě…co přes řeku vede…Nechci jít po krajích, chci jít středem…Po své cestě……po své cestě…
Wolfinka
je tam tolik smutku, sklamání, bolesti... a nakonec ten krásný vyrovnaný konec... Reni... na Lásku není nikdy příliš pozdě... a nech slavíka zpívat! Jen ho nech... slyším ho zpívat... cítím, že na Lásku není příliš pozdě... pro nikoho a už vůbec ne pro Tebe!
Středem cesty, rovnou za nosem... vnímáš to šumění klasů? Vnímáš to slunce co ti prozáří zlaté vlasy???