Jeden mi říká Anděli,něžné mě hladí po tváři, oči mu vášní blýskají a ruce má tak chtivé.Druhý je mramor studenýco místo srdce má kus ledu a já svou láskou nedoveduten kousek ledu rozehřát.Přesto ne první ten druhýmá opravdu mě rád, umí mě rozesmát a srdce bije na poplach,když ho mám blízko – na dosah.Jenže se nechce milovat!A tak mé tělo hladí tenco říká mi, že anděl jsema v očích jeho vidím - jak jsem pro něj krásná.Ta volba v lásce není jasná!Tak proč mě srdce tolik bolí?Proč nestačí mi v lásce ten,pro koho jsem zhmotněným snem?Proč toužím rozbít sochu z žulya srdce z ledu roztopit?Proč miluji tu sochu chladnoua proč se potom skrývám v jiné, tak milé, teplé náruči?Kdo mému srdci poručí?
medulka
Jeden tě hladí zbožňuje celou nabízí tobě náruč otevřenou tebe však láká kdo je vzdálený nedá se spoutat je odtažený to tě tak dráždí mít ho trochu blíž se smutkem očí za druhým jdeš spíš chemie vládne světu, lidem, lásce až tam kde to vaří je srdce v sázce zkus všechno říci riziko sice veliké odmítnutí, odvrhnutí ale i výhra skvělá a to ta pravá náruč otevřená.