Zažhnul si plamínek v srdci dívkyPlápolal, hořel, tak krásně hřál…Snad pro její tvář nebo ladné křivky…připadal sis vedle ní jako král…a ona byla vděčná za ten oheň,cos v jejím srdci rozhořelnechtěla slyšet slova sbohemtoužila odletět s tebou nad moře…Chtěla vznášet se vzduchemse zavřenýma očima doletět až k oblakůmcestu hledat pouze sluchema hmatem zbavovat se rozpaků…Kam zmizel najednou ten plamínek?Proč už nehřeje a zhaslý knot tolik pálí?Že zbyl ti po ní jenom jejích vlasů pramínek?Čí je to chyba? Asi její…Nebo je to proto, že jste neletěli…ale jenom stáli?...jenom stáli...