Žil jednou dávno jeden moudrý králv honosném zámku býval často sámpřestože překrásnou královnu měla leckdo mu jí i velmi záviděl.Dlouho on hleděl smutně do vodyvymýšlel pro sebe různé důvodyproč vlastně cítí se tak zničenývzdálen na míle a tolik ztracený.Ta královna se ale šťastná zdálaona možná byla ráda samajemu nemělo by chybět vůbec nicpřesto chtěl ještě něco víc.Miloval jejich rozlehlou zahraduto moře květin prohlížel pomalunasával tolik různých vůníbarvy co malíř použít jen umí.Rád se těch květin často dotýkaljen jemně kam by nyní pospíchalke každé znovu a znovu přivonělvlastní touhu si tak připomněl.Ucítit sevření duše kořenůobjímat bušící srdce moře dnůusínat se štěstím očí v náručíco ráno úsměv rtům zas poručí.To by tolik chtěl....zas znovu.....