Já znám tvůj strach…Vím, jak chutná vůně tvých obavDěláš chyby jako každý z nás…Neboj se, svými myšlenkami v tichu proplav…Cítíš bolest, když na ni pomyslíš?Hrdlo se ti žalem svírá?Bojíš se, že už ji nikdy nespatříš?V tvé mysli jen černá tma a udusaná hlína?Jak se vám to jen mohlo stát ?Že všechno najednou je špatně?Vím, měls ji tolik rádProč že nemohou být tvé činy vratné?Protože nemáš zlatou rybku na další přáníani maminčino požehnáníMáš jen tu mysl plnou obav a strachuŽes ji ztratil a po vaši lásce zbyla jen vrstva prachuna vaši fotce společné,kde vaše štěstí zdálo se být tak skutečné…Asi se to tak mělo stát,a že někdo jiný teď má ji rád?Přej ji to…Ona by ti to přálaMěla tě totiž strašně moc ráda…