Stébla padají, na nic se neptáme,cestu jsme prošlápli do měkka...Nikde JE odpověď, máme či nemáme?vše utichlo až na dně člověka...Vše utichlo, neznámé, vonící,jsme labutě v jezerních vodách...duší mou plavou si koníci...Ještě Ti ruku podám???Ještě Ti ruku podám???Navzdory Času, navzdory tmám...Vše utichlo, neznámé, vonící...Ty jsi to všechno co mám!!!
Renor
...podej mi ruku svojí... jsem tady...a čekám... svět se žije teď...je jediný ne dvojí... že mám strach? Ano, tolik se bojím, tvé touhy se lekám...
...i ty jsi moje všechno... ta cesta je tak krásná...měkká... miláčku, bojím se...bojím se světa...
vše utichlo až na dně člověka... až na dně...kde je radno se odrazit... až na dně, kdě svět se neptá, zda tě něco poleká... odrazit se a letět vzhůru nenechat si nohy podrazit...