V dálce vidím, jen potulné kejklíře,co šíří radost, hudbou a písní,jim nevadí,že v rukou přehazují jen halířepřesto to, co je v jejich srdcích není štěstí…jak asi cítí se ve svém nitru? Jako v pasti…Každý den s písní na svých rtech,vyjíždí rozdávat radost,jež ve vínku mají po svých předcích...oni však nežijí ani ve vlhkých a studených zdech,jejich domovem je jen ulice, že jsou na to zvyklí?Ano, jsou na to zvyklí…Potulní kejklíři…mám pro vás úsměv…Vaši unavenou tvář ovívám miliony vějíři…a od vás radost a úžas, jež snad každému na tváři ulpěl…dávám o to víc vám……potulní kejklíři…