V dálce vidím, jen potulné kejklíře,co šíří radost, hudbou a písní,jim nevadí,že v rukou přehazují jen halířepřesto to, co je v jejich srdcích není štěstí…jak asi cítí se ve svém nitru? Jako v pasti…Každý den s písní na svých rtech,vyjíždí rozdávat radost,jež ve vínku mají po svých předcích...oni však nežijí ani ve vlhkých a studených zdech,jejich domovem je jen ulice, že jsou na to zvyklí?Ano, jsou na to zvyklí…Potulní kejklíři…mám pro vás úsměv…Vaši unavenou tvář ovívám miliony vějíři…a od vás radost a úžas, jež snad každému na tváři ulpěl…dávám o to víc vám……potulní kejklíři…
Zitto
Je milé a v mnohém k nevíře povstat z popela a potkat potulné kejklíře s úsměvem od ucha k uchu a popřát sluchu jejich potulné moudrosti k zábavě a radosti...
Renor
» Wolfinka
...já ta křídla stále nemám, dala jsem je tobě... pro naše kejklíře však slova útěchy mám... mám tolik slov díků, ve svém srdci, pro ně...
...a také pro našeho Anděla... co jako Fenix stává z popela...