V temném lese myslel,že nocí je střežen,pod rouškou černé tmy je nečekaně sraženBez varování praskajících větviček,snad bez úmyslu postraních uličekNecítil žádnou zlobu a zášť,na prsou krví barví se plášťOn s odpuštěním na rtech těžce dýchaje,s myšlenkou na svou paní do temnot padajeMá paní,proč poslalas ty kruté poslyV divné chýší z bezesného spánku probudil se,Starý bělovlasý poustevník s poznáním usmál seStařík s tváří borové kůry jeho skráně bral,potulnému rytíři amulet naděje v lásku dalV temném lese myslel,že nocí je střežen,do nejtěžší bitvy svého žití je vržen
medulka
Amulet tolik chybějící rytíř opět bojující složil zbraně násilné našel v sobě tu odvahu zkusit být na prahu balancovat jak na lanu temnému lesu díky vyslal srdce co jeho kroky povede teď mnohem víc než meč svede.